Byl to zvuk klíčů. Stovky tisíc lidí stály na Václavském náměstí a cinkaly klíči — symbolem otevírání dveří k svobodě. Za pouhých deset dní v listopadu 1989 se zhroutil komunistický režim, který vládl Československu čtyřicet let. Bez jediného výstřelu. Proto se tomu říká sametová revoluce.
Co tomu předcházelo: čtyřicet let komunismu
Aby bylo možné pochopit, co se stalo v listopadu 1989, je třeba se vrátit o čtyřicet let zpět. V únoru 1948 převzala moc Komunistická strana Československa a nastolila totalitní režim podle sovětského vzoru. Znárodnění majetku, kolektivizace zemědělství, politické procesy — to byly charakteristické rysy prvních let komunistické vlády.
Jediný záblesk naděje přišel v roce 1968, kdy se Alexander Dubček pokusil o reformy v rámci tzv. Pražského jara. Heslo "socialismus s lidskou tváří" nadchlo miliony lidí. Sovětský svaz odpověděl v srpnu 1968 invazí vojsk Varšavské smlouvy. Tanky na ulicích Prahy ukončily naděje na reformu.
Následovala dvě desetiletí normalizace — období, kdy se lidé naučili žít dvojí život: navenek souhlasit s režimem, doma si myslet své. Disidenti kolem Václava Havla vydávali samizdatové texty a v roce 1977 podepsali Chartu 77 — dokument požadující dodržování lidských práv.
Pád berlínské zdi a domino efekt
Rok 1989 byl rokem revolucí. V Polsku vyhrala Solidarita volby, v Maďarsku se otevřela hranice se Západem, a 9. listopadu padla berlínská zeď. Bylo jasné, že sovětský blok se hroutí. Jen Československo zůstávalo tiché.
Ale ne dlouho. Studenti, kteří sledovali události v okolních zemích, se rozhodli jednat. Plánovali pokojnou demonstraci na 17. listopadu 1989 — u příležitosti 50. výročí nacistického uzavření českých vysokých škol.
17. listopadu: den, který změnil vše
Na Albertově se sešlo asi 15 000 studentů. Průvod se vydal na Václavské náměstí. Na Národní třídě ho zastavily oddíly bezpečnostních sil a začaly bít demonstranty obušky. Zpráva o zásahu se rychle rozšířila — a s ní i nepravdivá informace, že jeden student byl zabit.
Tato zpráva, ačkoliv se ukázala jako nepravdivá, zapálila jiskru. Druhý den se na Václavském náměstí sešlo mnohem více lidí. A pak každý den více a více.
Klíčové momenty revoluce
- 17. listopadu — zásah policie na Národní třídě
- 19. listopadu — vznik Občanského fóra v čele s Václavem Havlem
- 20. listopadu — generální stávka, 200 000 lidí na Václavském náměstí
- 24. listopadu — rezignace vedení KSČ
- 29. listopadu — zrušení článku o vedoucí úloze KSČ z ústavy
- 10. prosince — jmenování první nekomunistické vlády od roku 1948
- 29. prosince — zvolení Václava Havla prezidentem
Václav Havel: hlas revoluce
Václav Havel byl dramatik a disident, který strávil roky v komunistickém vězení za svůj odpor. Najednou se stal tváří revoluce a brzy i prezidentem. Jeho projevy z balkonu v Melantrichu na Václavském náměstí patří k nejsilnějším momentům moderních českých dějin.
Havel zastával prezidentský úřad s přestávkami až do roku 2003. Zemřel v roce 2011 a je pohřben na Vyšehradě. Dodnes je považován za morální autoritu a symbol boje za svobodu a pravdu.
Odkaz sametové revoluce
Sametová revoluce je výjimečná svou nenásilností. Zatímco v Rumunsku skončila revoluce krvavou popravou Ceausesca, v Československu proběhla změna režimu bez jediné oběti. To je dodnes předmětem obdivu historiků i politologů po celém světě.
Každý rok 17. listopadu si Češi připomínají tento den jako Mezinárodní den studentstva a Den boje za svobodu a demokracii. Národní třída, kde k zásahu došlo, je ozdobena tisíci svíček a pamětních předmětů.
Více o sametové revoluci se dozvíte na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů.