Načítání...
Tradice & Folklor

Lidové tradice a zvyky, které přežily staletí

Aktualizováno: 19.02.2026

Česká lidová kultura je bohatá a pestrá jako krajina samotná. Od Šumavy po Beskydy, od Krkonoš po Vysočinu — každý region má své zvyky, kroje a písně. Některé tradice sahají do předkřesťanských dob, jiné vznikly ve středověku. Všechny mají jedno společné: jsou živé dodnes.

Tradiční český kroj na folklorním festivalu v Brně
Tradiční český kroj na folklorním festivalu v Brně, 2020. Foto: Bo.botones, CC BY-SA 4.0

Masopust: české karnevaly před půstem

Masopust je tradiční slavnost, která předchází Velikonocům. Název pochází ze starého výrazu pro "maso pustit" — tedy rozloučit se s masem před čtyřicetidenním půstem. Slavnosti začínají v lednu a vrcholí o Masopustním úterý, tři dny před Popeleční středou.

V mnoha vesnicích dodnes chodí průvod masek od domu k domu. Tradiční masky zahrnují medvěda, kozu, koně, smrt a různé komické postavy. Průvod zpívá, tančí a dostává za to jídlo a pití. Celé slavnosti vrcholí symbolickým pohřbením basy — hudebního nástroje, který představuje radovánky.

Nejznámější masopustní slavnosti se konají v Hlinsku na Vysočině, kde jsou zapsány na seznam UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví.

Velikonoce: jaro, vajíčka a pomlázka

Velikonoce jsou v Čechách spojeny s bohatou tradicí, která mísí křesťanské a předkřesťanské prvky. Pondělí velikonoční je dnem, kdy chlapci a muži chodí s pomlázkou — spleteným proutkem z vrbových větví — a symbolicky šlehají dívky a ženy. Ty jim za to dávají malovaná vajíčka a stuhy.

Kraslice — zdobená vajíčka — jsou pravým uměleckým dílem. Každý region má svůj charakteristický styl zdobení: voskem, leptáním, vyškrabáváním nebo barvením. Nejznámější jsou kraslice z Hané a z Moravského Slovácka.

Jak se dělají kraslice

  • Batikování — vzory se kreslí voskem a vejce se barví
  • Leptání — vejce se ponoří do kyseliny a vzory se vyryjí
  • Vyškrabávání — vzory se vyškrabou do natřeného vejce
  • Obtiskování — listy a květy se přitisknou k vejci při barvení

Pálení čarodějnic: konec zimy

Každý rok 30. dubna se po celých Čechách zapalují ohně. Tradice pálení čarodějnic (nebo filipojakubská noc) symbolizuje vyhánění zimy a zlých duchů. Kolem ohně se tančí, zpívá a slaví příchod jara.

V mnoha obcích se na oheň vynáší figurína čarodějnice, která symbolizuje vše zlé z uplynulé zimy. Děti přicházejí v kostýmech čarodějnic a čarodějů, dospělí grilují a pijí.

Dožínky: díkůvzdání za úrodu

Dožínky jsou slavnost konce žní, která se koná na konci léta. Původně šlo o pohanský rituál díkůvzdání za úrodu, který byl postupně christianizován. Dnes jsou dožínky hlavně folklorní slavností s průvodem, tancem a hudbou.

Charakteristickým prvkem dožínek je dožínkový věnec — věnec upletený z posledního obilí sklizeného na poli. Věnec se slavnostně předává hospodáři nebo starostovi obce. Největší dožínky se konají každoročně v Praze na Pražském hradě.

Kroje: živé umění na těle

Každý region Čech a Moravy má svůj charakteristický kroj. Moravské Slovácko je proslulé bohatě vyšívanými kroji v červené, modré a bílé barvě. Chodsko na Šumavě má kroje s charakteristickými vzory a čepci. Hanácký kroj je zdoben bílou výšivkou.

Kroje se dnes nosí hlavně při slavnostech, folklorních festivalech a církevních svátcích. Největší folklorní festival v Čechách se koná každoročně ve Strážnici na Moravě — přijíždějí soubory z celé republiky i ze zahraničí.

Více o českém folkloru a tradicích najdete na stránkách Národního ústavu lidové kultury.

Zdroje a další čtení